Barrandova jeskyně

Card image cap

Barrandova jeskyně

V Českém krasu už jsme toho hodně prolezli, jen do Barrandovky se stále ne a ne dostat a to už jí máme v našem plánu zařazenou poměrně dlouho.

Stále nám to časově nějak nevycházelo až konečně teď na podzim se nám to povedlo. Jenom já a Luky vyrážíme vlakem směr Srbsko. Jedeme docela natěžko, protože jeskyně je v první části svislá a musí se do ní slaňovat, lano, sedáky, "železo", baterky, helmy, všechno tedy bereme s sebou.



Vystupujem z vlaku a asi po půl hodince chůze podél Berounky přicházíme na začátek rokle, kterou vede pěšinka vzhůru ke vchodu do jeskyně. Přístup je trošku problematickej, protože se nám pod nohama stále sesouvá napadané kamení, ale nakonec to zvládáme a zhruba v půlce rokle vlézáme otvorem ve stěně do jeskyně.



Hned na začátku vpravo se odděluje asi 10 metrů dlouhá tzv. Horká chodba, ta je pojmenovaná podle teplejšího vzduchu, který uvnitř této slepé chodby je. My se ale vydáváme vlevo a poměrně prudkým průlezem se dostáváme do největšího prostoru celé Barrandovy jeskyně a tím je Velký dóm.



Za ním ještě pokračuje systém několika málo metry až k Lodžii, z ní je pěkný výhled na přístupovou cestu roklí i na tok Berounky. Na Lodžii tedy sundaváme bágly, nasazujem sedáky, čelovky a upevňujem lano do nýtů na stěně. Jdeme na to. Díra pod náma je nekonečná, ani nevidíme kde skončilo hozené lano a protože stěny jeskyně jsou značně vlhké, raději se soustředíme jen na to kam dáváme nohy.



Hned na úvod nás čeká asi nejtěžší pasáž, překročení širokého okna nad asi 10 ti metrovou Heimovou propastí, skála pěkně klouže a není to nic příjemného, nohy široko od sebe a musíme se hodně zapírat. Po překonání téhle překážky už ale slaňování probíhá bez problémů a my máme čas si prohlížet docela pěknou krasovou výzdobu tohoto největšího prostoru, zahlédneme i několik už zimujících netopýrů.



Cesta dolů pokračuje průlezem Tobogánu a pak už se dostáváme na samotné dno jeskyního systému, které je v hloubce 45 metrů od ústí jeskyně. Tady nejprve musíme překonat první krátkou plazivku a po chvíli druhou, ta je poměrně delší. Za ní pak následuje poslední závěrečný úsek nazvaný U knížky. Ten je již hodně stísněný, plazíme se stylem jedna ruka před tělem, druhá při těle a odrážíme se jen špičkama nohou, raději jsme si sundali i helmu, je to opravdu velmi na těsno a přestože jsem nikdy neměl problémy s klaustrofobií, v těchto místech už nemám dobrý pocit.



Jsme na samém konci průchodných chodeb, dál už to pro zanesení nejde. Celý systém má zaměřeno a prozkoumáno 366 metrů. Pomalu se tedy vracíme zpátky a prohlížíme si detaily krasové výzdoby chodeb i dómu na které jsme před tím neměli tolik času.



Nejvíc nás ohromuje ten největší prostor - Velký dóm. Je to opravdu nádherné, přírodou vytvořené dílo s příznačným pojmenováním. Sice s minimální krasovou výzdobou, alo o to větší dojem na nás dělá svojí mohutností. Zbývá už jen nepříjemné přelézání okna nad propastí a naše výprava do Barrandovo jeskyně je u konce.

Komentáře


Lezec dne 16.08.

Ta poslední plazivka už se lezla opravdu na "morál".Nejhorší bylo,že jsme přesně nevěděli jak dlouhá je. Čekali jsme tak každou vteřinu,až se objeví nějaké rozšíření a my si budeme moci trochu uvolnit.To stísnění v pevné skále hluboko v podzemí bylo opravdu psycho.Ještě dnes si to dokážu velmi živě vybavit!


Zdeněk Thoma dne 14.08.

Barrandovku jsem prolézal někdy v roce 1965, taky jsem tam zažil dost strachu, když v jedné plazivce mi došlo, že se nepohnu už ani tam, ani zpět, bušilo mi srdce tak, že se to v té jílovité půdě rozléhalo celým prostorem. Ale šlo to dál. Byli jsme tam čtyři a jen dva jsme prolezli na konec, kde v plechové piksle byla vrcholová kniha. Zajímalo by mne, kde ty zápisy jsou?
zdenek@thoma.cz, www.thoma.cz


deerhound dne 21.02.

v Barrandovce jsem poprve byl v roce 1970, pak jeste nekolikrat, a je to hezke misto-))


Vyhledávání
O webu
Jsme parta lidí, kteří mají rádi přírodu a kteří mají především rádi Brdy. Proto převážnou část našeho volného času trávíme touláním se po tomhle krásném kousku naší krajiny. Využít každou volnou chvilku a ponořit se do nádherné a zatím ještě poměrně zachovalé přírody, prodírat se houštinami podél potoků, objevovat zastrčená místa, spát v boudě, v seníku, v nějaké ruině po vojácích nebo jen tak pod stromem, je naší touhou, touhou která nikdy neutichá.
Více o vzniku webu Brding.up4.cz P1130820
Facebook