Brdy v prosinci-vánoční přechod

Card image cap

Brdy v prosinci-vánoční přechod

Letošní už 5.ročník klasického vánočního přechodu začínáme jen ve dvou s Hanzem, až druhý den se neplánovaně přidává Ludva.



V neděli ráno jedeme vlakem do Jinců, tady je výchozí bod naše putování, které jsme podle mapy odhadli na přibližně 35 km. Ono to ale vždycky vyjde stejně o něco víc :-)). Po půl desáté vystupujem z místní lokálky a začínáme šlapat do brdských kopců směrem na Velcí.



Počasí připomíná spíš brzké jaro nebo pozdní podzim, je mlhavo, 5° nad nulou a docela to fouká, po sněhu ani památky. Jsme tím nezimním počasím trošku zklamaní, protože loni jsme zažili opravdovou brdskou zimu, ale co, hlavně že jsme v lese. Po asfaltce tedy stoupáme přes poloopuštěnou ves Velcí a kolem docela zajímavě řešené nádrže na Pstruhovém potoce se dostáváme na dopadovku Brda.



Ani tady, přestože už se pohybujem ve výšce nad 700 m.n.m., není ani vločka. Jediné co nám zatím připomíná zimu jsou zamrzlé krátery po vybuchlých střelách. Je před polednem, tak si na baštinském bunkru děláme lehčí oběd a po chvilce přes plochu pokračujem dál. Míjíme trhací jámu, kde jsou docela slušné díry po zlikvidované munici a v dálce už vidíme pláně na Toku.



Trošku se nám tím zlepšila nálada, protože i přes mlhu je vidět, jak tam leží přeci jenom trochu sněhu a tak máme naději, že si užijeme malinko té pravé zimní atmosféry. Nakonec jsme se opravdu dočkali.



Jen co jsme Aliancí stoupali na vrchol Toku, začalo nejdříve poletovat jen tak pár vloček, ale za chvíli na holé tocké dopadovce už nás zastihla pravá brdská vánice.



Mně to nevadilo a Hanz byl nad míru spokojenej, ten tyhle extrémy totiž přímo zbožňuje. Procházíme kolem bunkru a přes oba vrcholy míříme na Carvánku. Původně jsme měli v plánu si na prvním vrcholu udělat zastávku a najíst se, ale okolo ohniště bylo asi 20 lidí i s nějakým starým džípem a tak jsme si řekli, že to přejdem a najíme se až na boudě u Carvánky.



Jenže po příchodu k boudě i tady vidíme auta a je nám jasné, že i ta je obsazená a tak nebyla jiná možnost než pokračovat dál s tím, že se teda najíme až na Boru. Takovejhle nával na vrcholku Brd nás teda nemile překvapil, hlavně ty auta.



Sestupujem přímo lesem směrem na bývalou borskou hájovnu a v těhle místech máme největší problémy s cestou, tenhle úsek je nejvíc podmáčenýa musíme dost míst obcházet, ale nakonec to zvládáme téměř suchou nohou.



Borské louky nás vítají svým klidem a hlavně luxusním zaskleným posedem. Konečně si můžem dát pauzu a oběd, tady nás nikdo rušit nebude. Jsou 3 hodiny a do cíle prvního dne už nám zbývá jen pár kilometrů, nikam tedy nepospícháme a užíváme si jídla, klidu i zasněžené přírody. Na srub přicházíme v půl páté, máme za sebou 25 kilometrů a necítíme vůbec žádnou únavu. Dneska se nám šlapalo krásně.



V půl 7 večer nás nečekaně překvapuje Ludva svým telefonátem : " Za hodinu mi jede autobus do Strašic, po devátý jsem u vás, tak ať je pěkně zatopeno!" Je to "starej" čundrák, už jsme toho spolu prožili opravdu hodně, ale že si doma zapomene baterku a že půjde v noci a v husté mlze úplně potmě, to mě teda dostal!!! No nakonec sešel z cesty jen jednou a srub našel, ale do teď to s Hanzem nechápem - venku byla fakt totální tma.



Ráno jsme vstávali až po 9 hodině, obnovili zásoby dřeva a pokračovali dál. Přes noc nemrzlo, do rána tedy roztály poslední zbytky sněhu, které ještě ležely na zemi a tak jdeme opět nezasněženou přírodou. Posledním bílým místem procházíme v sedle u Kočky, pak už opravdu nic. Sestupujem lesní cestou k bývalé Zadní Záběhlé a Hanz tady Ludvovi ukazuje místo, kde bydlel jeho děda před nuceným vystěhování. Luďa to ani nevěděl, docela je z té informace překvapenej.



No a pomalu se blížíme ke kritickému bodu našeho dvoudenního putování, když podél lesa přicházíme k Padrťskému potoku. To, že ho budem muset někde přejít, nám bylo předem jasné, ale čekali jsme někde padlý strom přes potok nebo nějaké užší místo, kde by se voda dala přeskočit. Bohužel nic a obcházet se nám to vysokou trávou nechtělo. To přebrodíme ! Ani nevím koho to napadlo prvního, ale opravdu jsme do toho potoka vlezli.



Po trochu nudném úseku, který vedl po silnici se blížíme k bývalému tankodromu na Bahech. Tady na nás čekalo další zpestření a to v podobě pěkně mazlavého bahna. Hned jsme pochopili jak vzniklo pojmenování tohoto místa. Lesem to obejít nešlo, ten byl podmáčený, tak nám nezbývalo nic jinýho než to vzít přímo. Brdy se s náma rozloučily opravdu stylově.



Vycházíme z lesa a přes Dobřív a Dlouhou louku už v poklidu docházíme domů. Je krátce po třetí hodině a naše dvoudenní putování po Brdech je u konce, nachodili jsme 41 kilometrů.



Níže je zobrazen záznam trasy z GPS navigace včetně výškového profilu. Jen doplňuji, že pro skutečnou nadmořskou výšku je třeba odečíst cca 40 m a chybí zde závěrečný úsek z Bahen do Hrádku, Hanzovi bohužel nevydržela baterie v telefonu.



A ještě malý videodoplněk na závěr ...

Komentáře


Rudy dne 31.12.

pěkně :))


Hanz dne 27.12.

Neuvěřitelné, nějaké lidičky přicházející od hamru si pamatuji :-)


lezec dne 27.12.

To ja náhodička,mohli jsme prohodit pár slov,příště nás zastav :-)).


Jirka dne 27.12.

...a v Dobřívi jsme vás potkali :-)

http://www.facebook.com/permalink.php?story_fbid=201583689885760&id=100001023917581#!/photo.php?fbid=338340592843438&set=a.219019741442191.62811.100000025004706&type=1&theater


Vyhledávání
O webu
Jsme parta lidí, kteří mají rádi přírodu a kteří mají především rádi Brdy. Proto převážnou část našeho volného času trávíme touláním se po tomhle krásném kousku naší krajiny. Využít každou volnou chvilku a ponořit se do nádherné a zatím ještě poměrně zachovalé přírody, prodírat se houštinami podél potoků, objevovat zastrčená místa, spát v boudě, v seníku, v nějaké ruině po vojácích nebo jen tak pod stromem, je naší touhou, touhou která nikdy neutichá.
Více o vzniku webu Brding.up4.cz P1130820
Facebook