Na kole s Rudou IV.

Card image cap

Na kole s Rudou IV.

Losenice

Letošní ježdění s Rudou bylo pojato trochu odlišně a tak trochu sobecky "nebrdsky". Odjeli jsme totiž na tři dny sjíždět šumavské kopce. Při jarním přejezdu Šumavy se nám zde moc a moc líbilo, a tak jsme si slíbili, že se sem v tomto roce ještě jednou vrátíme. Volných termínů ale zase tolik nemáme (natož společných) a proto jsme se rozhodli spojit tyto dvě akce dohromady. Na kole s Rudou IVtedy tentokrát ze Šumavy.

Prvním a zároveň tím nejdůležitějším bodem pro plánování všeho ostatního bylo náhodné nalezení internetových stránek Javornické okruhy. Pěkné traily v zajímavé a " neprofláknuté " oblasti, říkáme si a tak místo pro naši základnu volíme v Kašperských Horách, malebném to městečku šumavském.

Na páteční odpoledne a na rozježdění volíme kratší, asi třicetikilometrovou trasu. Z Kašperských Hor stoupáme krátce po asfaltce na nedaleký hrad Kašperk a pak už jen lesem přes bývalou osadu Ždánov a Královský kámen na nejvyšší bod celých Javornických okruhů i celé oblasti - na vrch Javorník vysoký 1066 metrů. Přijíždíme bohužel 15 minut po uzavření zdejší rozhledny, což nás trochu zamrzelo a tak místo výhledů na šumavskou krajinu si dáváme alespoň malou svačinu. Přes Javorník a Krásnou vyhlídku klesáme pěkným sjezdem do Nicova, abychom vzápětí zase vše vystoupali do protějšího svahu pod Suchým vrchem.

Kasperk

Tady jsme za námahu alespoň trochu odměněni krásnými výhledy do okolí. Následující 2 km úsek po lesní stezce s modrou turistickou značkou by byl za normálních podmínek velice atraktivním sjezdem. Jenže několik deštivých dnů, které Šumavu zkrápěly před naším příjezdem, bohužel udělalo z cesty jízdu blátivým korytem. Vysvobození přišlo až v Amálině údolí, kde jsme najeli na asfaltku a přes sedlo Na Lišáku se vrátili do Kašperek. Jinak jsme ale byli z páteční trasou velice spokojeni. Zajezdili jsme si rozmanitým terénem, kde nechyběly lesní i polní cesty, krátké asfaltové úseky, sjezdy, stoupání ( celkem 1090 metrů ) i pěkné výhledy.

Na sobotu jsme si naplánovali celodenní 65 kilometrů dlouhý okruh po trase Kašperky - Popelná - Churáňov - Kvilda - Modrava - Srní - Rejštejn - Kašperky.

Brzy po snídani vyrážíme z městečka a po červené značce odjíždíme na jih, kde přes Kozí hřbety, Císařský Dvůr a Karlinu Pilu míříme do údolí říčky Losenice. Hned na začátku tohoto hlubokého údolí míjíme zajímavé ruiny několika budov, které náležely bývalé osadě Buzošná - Riesenbach. Zarůstající zdi mlýna a několika dalších stavení působí velmi romanticky. Po prohlídce a malé pauze nasedáme na kola a pokračujeme lesní pěšinou podél říčky směrem na samotu Popelná.

mlyn

Tady potkáváme účastníky nějakého crossového závodu, kteří nám následně zkomplikují dalších asi 5 kilometrů cesty. Těch pár kilometrů totiž máme společnou trasu a na úzkou lesní rozmáčenou cestičku se prostě všichni nevejdeme eek .Musíme proto často sesedat z našich kol a běžcům dávat přednost, často i kola raději vedeme - je to pohodlnější.

V místě Pod Churáňovských vrchem konečně vjíždíme na zpevněnou a širokou cestu, která v zimě slouží zároveň jako běžkařská trať a zanedlouho poté u Zlaté Studny dosahujeme i nejvyššího bodu dnešní trasy - 1130 m n.m. Až do teď jsme se docela slušně " mordovali " v poměrně náročném prostředí a tak jsme rádi, že máme po delší době pod koly alespoň na chvilku zase pevnou cestu. Lehký sjezd lesem do Horské Kvildy znamenal poslední dnešní kilometry v terénu, protože u Vydřího Mostu najíždíme na asfaltku a z té už do večera nesjedeme. Vyjímkou je jen krátká odbočka k vyhlídce u Jezerní Slatě, ale tam se s koly stejně nesmí, tak jsme ten kousek museli vést. Přes Kvildu a Filipovu Huť do Modravy jsme si trochu mákli, aby jsme si vylepšili náš denní průměr, no a pak už následoval okamžik, na který jsme se těšili nejvíc - zastávka a oběd v novém modravském pivovaru. Kupodivu na nás na prosluněné a zaplněné terase zbylo i nějaké místo a tak si s chutí dáváme oběd a zalíváme ho místním ležákem a pochopitelně nesmí chybět ani borůvkové knedlíky a káva - teplíčko na sluníčku, teplíčko v bříšku, prostě pohodička. Miluju Šumavu cool .

Jediné štěstí, že je to teď z Modravy až na Antýgl podél Vydry z kopce. Nevím, nevím, jak by jsme to hned po takhle vydatném obědě do kopce dali. Ten z Antýglu na Srní už nám naštěstí potíže nedělá a my si tak můžeme vychutnat následující parádní a dlouhý sjezd do Rejštejna. Značná část tohoto sjezdu i zachycená i na našem videu, opravdu jsme se parádně svezli. Jediná nevýhoda Kašperek však spočívá v tom, že ať se vracíte odkudkoliv, musíte téměř vždy šlapat do nepříjemného kopce, škoda. Sobotní kolečko nakonec měřilo 66 kilometrů , byli jsme spokojeni.

Pro nedělní etapu jsme si vybrali oblast přírodního parku Kochánov, který se nachází JZ od Sušice. Město opouštíme po modré turistické značce a počáteční prudký výjezd úbočím Svatoboru zvládáme s lehkými obtížemi, protože na mokrém a kamenitém povrchu nám kola neustále podkluzují. Matně si vzpomínám, že někteří z nás chvilkama kolo i vedli, ale objektivně přiznáno - některá místa byla opravdu téměř nesjízdná. Ze svahů Svatoboru sjíždíme přes osadu Žikov do nedalekých Petrovic, kde si dáváme krátkou přestávku. V plánu bylo si tu dát malý oběd, ale jediná místní hospoda má ještě zavřeno a tak nám nezbývá nic jiného, než ujíst za svých zásob a pokračovat do Hartmanic, tam už snad budeme mít víc štěstí ( a měli jsme ).

Petrovice - Hartmanice - Kundratice - Štěpanice - Zálužice, prostě samé " ice ", tenhle úsek po asfaltce nás příliš nezaujal. Vše jsme si ale vynahradili opodál, v okolí Malého a Velkého Radkova. Pěkné udržované cesty vedoucí přes pastviny a téměř opuštěné samoty, mnoho opravených křížků a malých kapliček podél cest, krásné výhledy na šumavské kopce i do údolí Otavy, to byla jedním slovem nádhera! Tady se nám to moc líbilo, včetně prudkého sjezdu do Radešova.

reka

U Otavy jsme chvilku váhali, jestli dál pokračovat po asfaltce na druhém břehu nebo zůstat na levé straně a napojit se na červenou turistickou značku. Volba padla na červenou, protože jízda po frekventované silnici nás příliš nelákala. Jen jsme se nějak špatně podívali do mapy a přehlédli téměř stometrové krajně nepříjemné stoupání na Mouřenec, ale jinak volba dobrá. A Mouřenec byl náš poslední kopec, který jsme během našeho šumavského víkendu absolvovali. Zbylé kilometry do Sušice už vedly podél Otavy a po cyklostezce...

Šumava nás opět nezklamala a moc jsme si ty tři dny užili cool .



P.S . - autor krásných fotografií pochopitelně Ruda.

Komentáře


Rudi dne 19.01.

Co je na tom povrchního? Pokud Vás to nezajímá, tak to nečtěte..pro ostatní je to zevrubný popis toho, co kde je pěkný, co ne a kudy se dá třeba vyjet na zajímavou projížďku..

Šumava je nádherná nejen v létě, ale to by jste asi věděl, jinak by jste sem tohle nikdy nenapsal. A ano, jezdíme tam i nejen v létě..možná by se dalo spíše říci, více jindy než v létě.


Hanz dne 08.01.

Nabízí se logická otázka - proč takový člověk přesto článek čte? :-)
A jinak, Šumava je lákává po celý rok a FYI - několikrát ověřeno a vyzkoušeno.


Zdravíme!


bre-burda dne 07.01.

Povrchní. Uváděné informace lze vyčíst z kterékoli mapy, co a kde svačili, nebo jestli se váleli na břiše či seděli na zadku mne nezajímá. Že je Šumava v létě nádherná ví každý. Přijeďte ale v březnu nebo říjnu, listopadu.. to už tak lákavá není.


Lezec dne 28.11.

Děkujeme pane :-)


homberg dne 27.11.

Paradni reportaz. Kluci, zavidim...


Vyhledávání
O webu
Jsme parta lidí, kteří mají rádi přírodu a kteří mají především rádi Brdy. Proto převážnou část našeho volného času trávíme touláním se po tomhle krásném kousku naší krajiny. Využít každou volnou chvilku a ponořit se do nádherné a zatím ještě poměrně zachovalé přírody, prodírat se houštinami podél potoků, objevovat zastrčená místa, spát v boudě, v seníku, v nějaké ruině po vojácích nebo jen tak pod stromem, je naší touhou, touhou která nikdy neutichá.
Více o vzniku webu Brding.up4.cz P1130820
Facebook