Spitzmauer-pokračování

Card image cap

Spitzmauer-pokračování

Po včerejším neůspěchu na Spitzmaueru si jedem spravit náladu k Mondsee. Tady se přímo od jezera tyčí do výšky 1060 metrů krásná kolmá stěna s pohádkovým jménem Drachenwand, po jejímž příkrém hřebenu je vedena zajištěná cesta na vrchol hory. Auto tedy necháváme na louce u vesničky St.Lorenz (mimochodem pěkně zaplněné),bereme si výbavu a lesní cestou jdeme pod skálu. Přibližně 100 aut na parkovišti dává tušit pěkný nával ve stěně a při příchodu na začátek feratty se o tom taky ujišťujeme. Díváme se nahoru a vidíme jak přes žebříky i lano se táhne směrem k vrcholu pestrobarevný a nekonečný "had" lezců. Při tomto pohledu je nám jasné,že žádné závratné tempo nás nečeká a tak se pomalu strojíme do sedáků, dáváme si malou sváču a když se uvolní alespoň úvodní žebříky,jdeme na to.Jenže hned po několika metrech se dostáváme do první zácpy a čekání na sluncem rozpálené skále nás zrovna moc netěší.Sluníčka jsme si včera užili až až,tak se snažíme při čekání využít sebemenšího stínu okolních stromů,zatím tu jsou,ale nahoře to bude asi horší.Feratta stoupá stále přímo vzhůru po skalním hřebenu a tak velmi rychle nabíráme výšku.Po pravé ruce máme krásné výhledy na hladinu jezera Mondsee,horu Schafberg i vdálenější pohoří Höllengebirge a za ním ležící Totes Gebirge.Dokonce tam rozeznáváme i Spitzmauer.Při jednom "céčku" má Ludva trochu problémy,ale jinak je cesta pěkně vedená i kvalitně odjištěná,v některých místech bych řekl až zbytečně moc. V poklidu a s menšími čekacími přestávkami tedy pokračujem ve výstupu až do místa,kde zhruba 100 metrů pod vrcholem se výstupová cesta dělí na dvě trasy.Vlevo kolmo stěnou přímo vzhůru a vpravo za skalní jehlu, která se obcházela.Ani nevím proč, zvolili jsme si variantu vpravo (asi proto,že tudy pokračovala většina před námi) a po pár metrech na nás za odměnu čekalo jedno pěkné překvapení.Skalní jehlu s hlavní stěnou spojuje lanový most v délce asi 15 metrů a pod ním je dobře stometrová propast!V plánku nic takového nebylo,tak na chviličku znejistíme,ale nakonec přechod mostu nebyl žádný problém,protože byl opravdu kvalitně ukotven a téměř se nehoupal.Hned za mostem následuje příkrá"céčková"stěna,která je zajištěna ocelovými stupy a v místě,kde se obě varianty výstupu opět setkávají,další z nekonečných čekání.Tady se zastavujem snad na deset minut a ne zrovna v pohodlné pozici,navíc na holé skále,kde sluníčko do nás pěkně pere.Jako naschvál máme na očích krásně modrou hladinu jezera s chladivou vodou.Už aby jsme tam byli,těšíme se s Ludvou.Problém nad náma je po několika minutách vyřešen,lano se tedy uvolňuje a my i s ostatníma pokračujem dál k vrcholu.Bez dalších obtíží,po téměř 3,5 hodinách,stojíme u vrcholového kříže hory Drachenwand a užíváme si nádherného výhledu na všechny strany.Ač hora nevysoká,nabízí krásný kruhový rozhled.Kromě jiného i na skupinu Dachsteigruppe se svým klasickým trojzubým vrcholem Dachsteinu.Uděláme narychlo pár fotek,chviličku se ještě rozhlížíme a pak se jdeme schovat do blízkého lesa,kde ve stínu v klidu svačíme před závěrečným sestupem.Cesta dolů moc pohodlná není a navíc přibližně v polovině cesty musíme procházet hlubokou roklí a tak na její druhé straně na nás čeká nemilé,asi 70-80 metrů vysoké stoupání.Sestupujem a zároveň stoupáme,to nás docela naštvalo.Klikatící se pěšinou,na které byly nečekaně ještě dva lehčí úseky se žebříky,se po 6 hodinách dostáváme spokojeni konečně dolů do vesničky a k autu.Přejíždíme přímo k jezeru a jdem spláchnout celodenní špínu a pot.Nesmí přece chybět naše závěrečné a již tradiční vykoupání,které následuje po úspěšného výstupu.Je pravda,že tentokrát to ale bylo jen 50 na 50.Jo a voda byla pěkně ledová. :-)

Komentáře


Vyhledávání
O webu
Jsme parta lidí, kteří mají rádi přírodu a kteří mají především rádi Brdy. Proto převážnou část našeho volného času trávíme touláním se po tomhle krásném kousku naší krajiny. Využít každou volnou chvilku a ponořit se do nádherné a zatím ještě poměrně zachovalé přírody, prodírat se houštinami podél potoků, objevovat zastrčená místa, spát v boudě, v seníku, v nějaké ruině po vojácích nebo jen tak pod stromem, je naší touhou, touhou která nikdy neutichá.
Více o vzniku webu Brding.up4.cz P1130820
Facebook